Kosí úterý CLIV. - Za školou
Nedávno jsme šli s Janou na malou procházku Prahou (samozřejmě někam do kopce) a narazili jsme na dům s cedulí "Dětský domov a škola". Nikdy předtím jsme podobný "ústav" neviděli. Hned nás začaly napadat všelijaké nevýhody a trable, které spojením domova a školy mohou nastat. Tak například je dost těžké si doma něco zapomenout. Učebnice, sešity, všelijaké pomůcky nebo dokonce domácí úkol. Přitom něco si doma zapomenout se studentům občas prostě hodí. Pamatuji si, že když někdo nechtěl cvičit, "zapomněl" si cvičební úbor, jak se tomu tenkrát, když jsem chodil na základní školu, říkalo. Nesmělo se to ale stávat příliš často, jinak to prokouknul i učitel tělocviku. A co takové domácí úkoly, ty si můžete psát rovnou ve škole. Já jsem na domácí úkoly cestou domů čas od času zapomněl a měl jsem celé odpoledne volné. Děsí mě představa, že se ráno probudím a už jsem vlastně ve škole, to musí být hrozně nezdravé na lidský organismus. A co teprve na psychiku. Na druhou stranu takové spaní ve škole mi nikdy moc nevadilo, páč to je pro lidský organismus prospěšné. A co teprve na psychiku. Dobře vyspaný a duševně spokojený student je radost pro učitele a pěkná vizitka každé školy. Že? Jaké asi můžete mít v takovém školním ústavu výmluvy, že jste přišli pozdě na vyučování? Tam asi výmluvy jako "Ráno jsem si myslel, že je sobota" nebo "Ujely mi jezdící schody" nezafungují. Možná by fungovala tahle výmluva: "Já jsem sám sebe přelstil a zamknul jsem se do skříně."* Ale úplně nejhorší je tohle: Zkuste si představit tu zapeklitou situaci, když potřebujete do školy nedojít? To je ovšem téma hodné samostatného odstavce.
Může se přihodit, že jdete do školy, ale někde mezi domovem a školou zahnete jinam než obvykle a do školy už nedojdete. Jasně, pak si musíte vymyslet nějakou opravdu dobrou výmluvu pro rodiče, abyste měli omluvenku, nebo musíte získat třeba razítko od doktorky/doktora, aby z toho nebyl průser. Jak se ale chodí za školu v zařízení, kde jste neustále doma i ve škole zároveň a všichni o vás ví? Jako za školou jsem párkrát byl (čímž se nijak nechlubím), tak si skromně dovolím navrhnout několik výmluv:
- Není pravda, že jsem včera nebyl ve škole. Byl jsem celou dobu v této budově, takže jsem ve škole byl, ale v jiné místnosti, kde jsem čekal, až začne vyučování.
- Nemohl jsem přijít do školy, protože jsem nemohl odejít z domova. A nemohl jsem odejít z domova, protože jsem byl ve škole.
- Včera jsem dostal domácí vězení, ale protože jsem stále i jednou nohou ve škole, tak jsem radši zůstal oběma nohama doma, abych neporušoval pravidla.
- Ráno jsem měl pocit, že na mě něco leze, ale doma jsem nemohl zůstat, protože jsem byl současně i ve škole. A chodit nemocný do školy je nezodpovědné, tak jsem šel radši zodpovědně na procházku.
Tantiémy nechci. Používejte jen na vlastní riziko.
KLAP!
* To je hláška z nějakého starého českého filmu, ale už si nepamatuji z jakého.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY