Kosí úterý XLIII. - MástrŠéf Kos
V minulém kosím úterý jsem pořešil ekonomiku, tak dneska se vrhnu na trochu lehčí téma. Zlehýnka nakousnu vaření. Nemusíte se bát, ani prchat a hystericky křičet, nemám v úmyslu stát se dalším mistrem světa v kulinářském umění. Ovšem na tohle téma mě přivedl právě rozhovor s jakýmsi mistrem světa ve vaření, který má už nějaký ten mišelinský řád zlaté vařečky nebo jak se to jmenuje. V rozhovoru pravil něco v tom smyslu, že si teď lidé vyzkoušeli to domácí vaření a že se už určitě nemohou dočkat, až se vrhnou do restaurací. Já bych si tím nebyl tak jistý. Češi se během týdne stali mistry světa v šití roušek a už dva měsíce si drží prvenství. Když necháte Čechy dva měsíce zavřený doma, mohli by objevit sporák a naučit se vařit.
Já se tedy se sporákem kámoším už docela dlouho. Dokážu hrát na dvě plotýnky najednou a taky dovedu nastavit troubu. Sice netroubí, ale zato je v ní veliké horko. Tím nechci říct, že bych uměl vařit. Ani nejsem ten kluk, který rád vaří a ví, že to umí atd. Když už vařím, vařím rád, ale že bych nemohl dospat vzrušením až si zavařím, tak to fakt ne.
Často si vystačím jen s důmyslnými pomocníky jako jsou topinkovač a toustovač. A když už se rozhodnu, že si dám k snídani jeden toust s máslem a marmeládou a druhý s máslem, plátkem sýra a volským okem, natočím si to rovnou na video a nakrájím (někdo radši stříhá) do klipu. Naposledy jsem z toho uvařil Malou nedělní hudbu, kterou můžete vočuchat na kosím YouTube kanálu.
Nastane-li den V a já se pustím do vaření, snažím se dodržovat pravidla, která jsem si za roky kulinaření vytvořil. Tak především si nesmím nachystat všechny ingredience předem, páč se mi pak snadno přihodí, že jich polovinu sežeru, ještě než je hodím na pánev nebo do hrnce. Nejednou se mi stalo, že jsem rozehřál pánvičku a tím jsem také skončil s vařením. Ale najedený jsem byl. Další pravidlo se týká těstovin. Dám do hrnce těstoviny, pak třetinu až polovinu odeberu a v hrnci mi zůstane tak akorát množství, které jsem schopný po uvaření sníst. Toto pravidlo pravidelně nedodržuji, takže mám většinou navařené těstoviny na několik dní… tedy v případě, že je dám včas někam z dohledu. Také mám pravidlo na rýži, ale dá se aplikovat téměř na cokoliv. Když není nutné vařit rýži, uvař něco jiného.
A to mi připomnělo příhodu s cedníkem na rýži. Jednou jsem si nedopatřením koupil rýži, která nebyla ve varných sáčcích a na kterou jsem neměl doma cedník. Trochu jsem zapátral na těch internetech a nakonec jsem si objednal moc pěkný cedník v Alze. Ovšem v Alze byl zrovna Černý pátek, takže mrtě lidí, kteří si naobjednali televize s úhlopříčkou 60" a větší a řádili tam jak černá ruka (konečně vím, co to znamená). Když mi po hodině čekání mladý muž u výdeje předával cedník, koukal několikrát na výdejní doklad, jestli to není jen dárek k nějaké televizi. Nakonec mi žádnou televizi k cedníku nedal.
Nejsem žádná vývarna, vařím si tak pět šest sedm jídel furt dokola, přičemž jedno kolečko udělám tak za tři neděle. Když o tom tak přemýšlím, používám u většiny jídel stejný základ. Na pánev do rozehřátého oleje nasypu nakrájenou cibulku (větší, než malé množství), když se začne cibulka vybarvovat, přisypu do pánve nakrájenou červenou papriku (když ji předtím nesežeru) a nechám je pár minut společně blbnout (někdy je trochu přidusím). No a pak tam přidám buď:
1) nakrájený párek a fazole v rajčatové omáčce
2) omáčku na těstoviny
3) kousky kuřecího masa a červené víno (když ho nevypiji, chachá)
4) nakrájený párek a vařené brambory
Samozřejmě to všelijak dochutím solí, pepřem, česnekem a co já vím čím ještě.
K tomu si udělám těstoviny, rýži a nebo zakousnu chleba. A nebo nic.
Pro nakrájený párek platí pravidlo o chystání ingrediencí předem, ale jen v případě, že večer před vařením nejdu náhodou kolem ledničky, což se mi zrovna večer před vařením dost často stává. Vlastně se mi to stává skoro každý večer. Musím si sice trošku zajít, ale taková malá procházka je jistě zdraví prospěšná.
Čas od času, třeba když si dělám vajíčka na tvrdo, mrknu na internet, páč si nepamatuji, jak dlouho je vařit. Když jsem si tuhle informaci hledal asi před měsícem, nabídl mi vyhledávač okamžitě možnost "jak dlouho vařit roušku". No to jsem si pochutnal!
Samozřejmě že se těším na nějaký ten dlabanec do restaurace. Určitě zajdu do Zenklovky v Libni na nejlepší smažák, do Karlínského mlýna na skvělý chicken burger a také do karlínského Pivního baru Diego na Diego fries (hranolky s hovězím trhaným masem). Na tyhle jídla se fakt těším, nicméně mám v plánu zůstanu u toho domácího vaření. Nebo alespoň do doby, než mě odvezou s gastritidou.
Nechci se vytahovat, takže chci, ale prý umím skvělé těstoviny se zeleninovou omáčkou a také eňo ňuňo omeletu se žampiony a čedarem.
Klidně někdy přijďte ochutnat, ale dejte vědět předem, abych věděl, kdy nemám být doma.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY