Kosí úterý CXXXVII. - Nictví
Stává se mi (a vám určitě taky), že kvůli zakrytému výhledu, třeba kvůli nějaké dopravní značce, lampě, dopravní značce na lampě, lampě na dopravní značce atd., vidím jen část nějakého nápisu. Takhle jsem onehdá viděl nápis "ihovna", ale jak se nakonec ukázalo, byla tam jen trapná knihovna. Poslední dobou narážím na obchody s názvem "nictví". Když to bylo poprvé, byl jsem jen lehce pobaven, ale když se mi to přihodilo už potřetí, řekl jsem si, že by to mohlo být pěkné téma na Kosí úterý. Tak jsem o tom začal tak trochu přemýšlet. O tématech na Kosí úterý nejraději přemýšlím před spaním, ale je zajímavé, až na to, že vůbec, že se mi ještě nikdy nezdálo o žádném z témat, které jsem si tak všelijak převaloval v hlavě. Tentokrát tomu nebylo jinak. Vždyť jsem psal, že to není vůbec zajímavé. Tak pojďme na to "nictví".
V takovém nictví byste si mohli zajít do zlatnictví nebo klenotnictví, do kadeřnictví, řeznictví, papírnictví, zahradnictví, čalounictví, kamenictví i stavebnictví. V kožešnictví by z vás na počkání udělali medvěda grizzly nebo jinou divokou zvěř. Mohli byste využít služeb bankovnictví nebo si nechat zpracovat účetnictví. Děti byste mohli odložit v oddělení uličnictví a na zdraví a dobrou kondici zákazníků by dohlíželo oddělení zdravotnictví. Obchody a služby by byly ve vyšších patrech, v hlavní místnosti v přízemí by se prodávalo nejdůležitější zboží, nic.
Výlohy nictví by byly samozřejmě prázdné a sklo moc pěkně vyleštěné, aby bylo vidět do velkého prázdného prostoru uvnitř obchodu. Už z ulice by na vás mělo dýchnout, že tady si koupíte to nejlepší nic na trhu. K tomu by sloužily nenápadné fukary zabudované v chodníku před obchodem, které by se automaticky spustily ve chvíli, kdyby šel někdo kolem a odfouklo by ho to rovnou do obchodu nebo by ho to alespoň připláclo na výlohu (která by se pak musela znovu přeleštit). To by tak hrálo, že by si někdo prošel kolem nictví jakoby nic.
Ochotný personál, proškolený na hodinách ochotnictví, by vás náležitě přivítal pantomimou na téma "Máme tady úplně nejlepší nic široko daleko, ale jestli na to nemáš, tak se ztrať, jinak za nic neručíme. A jestli s tím máš nějaký problém, tak ve třetím patře je kamenictví, kde ti udělají náhrobek, ale napřed ti udělají fazónu v kadeřnictví, pak tě zpracujou v řeznictví, sešijou v čalounictví, zalejou do betonu ve stavebnictví a zakopou v zahradnictví. Máme na to skvělé účetnictví." Ale mohla by to být jen pantomima nabízející všelijaké dostupné služby. Těžko říct.
Nictví by samozřejmě nebylo jen tak pro někoho. On taky už kde kdo nic má a vůbec si toho neváží. Co by za to někteří dali? A vůbec, kam ten svět spěje? Do nictví by chodili zejména lidé, kteří už mají všechno, jen to nic jim ještě chybí ke štěstí. Prostě chudáci. A za takové nic by se dalo zaplatit cokoliv, jenom ne nic, páč to by si tam pak pro nic za nic mohl chodil kde kdo. Čím víc byste za nic zaplatili, tím větší nic byste měli. A to by se vyplatilo. Jen si představte, že byste si koupili nic za milion a jednu korunu a pak by k vám na návštěvu přišel někdo, kdo by si koupil nic jenom za milion. Ten by byl ponížený a naštvaný. Hned druhý den by si běžel koupit nic za ještě víc peněz.
A jak by takové nic vypadalo, ptáte se? Neptáte? To nevadí. Vypadalo by takhle. Nijak. Ale byl by k tomu na černobílé laserové tiskárně vytištěný dokument alias certifikát velikosti A4, na kterém by bylo uvedeno v nějakém základním fontu třeba: "Jeden milion a jedna koruna za nic". Za nic to přece nikdo nebude tisknout v barvě.
Navíc by to mělo skvělou odezvu na sociálních sítích, což je dnes alfa a omega kdo ví čeho.
Jistě by netrvalo dlouho a ti s nejdražším nic (dělali by si fotky a videa s tím certifikátem) by byli největší nicky na sockách. A to by bylo fakt hustý.
No nic.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY