Kosí úterý XL. - Úplně nejvíc nejlepší lidé
"Jdu pěšky."
"Proč nejedeš tramvají?"
"Protože chci jít pěšky."
"Ale tramvají je to rychlejší."
"Ale já chci jít pěšky."
"Tramvají to máš lepší."
"Ale já se chci projít!"
"To je spousta zbytečný energie."
"A co je ti vůbec do toho, blbečku?"
Poslední věta zůstala nevyřčená, jen si ji myslím a raději řeknu "No nazdar!" Odcházím, házím tu nesmyslnou konverzaci za hlavu a věnuji se něčemu, co mi dává aspoň trochu smysl. Během hodiny a tří minut se vyskytnu v jiné společnosti a další úplně nejvíc nejlepší člověk mi zničehonic řekne: "Proč si nejel tramvají? Tramvají je to lepší!" Kdybych byl ve filmu, podívám se přímo do kamery s výrazem bezmoci a hlas jakoby v mé hlavě řekne: "Opravdu má tohle někdo zapotřebí?" Ve skutečnosti pozoruji úplně nejvíc největšího blba a přemýšlím, jestli nemůže být něco pravdy na tom vtipu, že když někomu přestřihnete provázek v hlavě, upadnou mu uši.
S úplně nejvíc nejlepšími lidmi mám zkušenosti už od mala, ale stále mě nepřestávají překvapovat a svým způsobem (který by se jim určitě nelíbil) i bavit. Jeden můj kamarád z dětství nedokázal pochopit, proč mi stačí dojet autobusem jen poblíž bydliště a zbytek dojít pěšky, když můžu, jako on, počkat na ten správný autobus, který jede skoro až před barák a být doma třeba o dvacet minut dřív. Měl pravdu, byl doma dřív třeba o dvacet minut, které strávil tím, že pozoroval z okna (bydleli jsme ve stejném paneláku) za jak dlouho přijdu později, aby mi to pak mohl říct. Já se mezi tím procházel a měl čas na přemýšlení, třeba o úplných píčovinách. Nutno dodat, že kamarád byl naočkován jedním ze svých úplně nejvíc nejlepších rodičů.
Kromě toho, jaký dopravní prostředek máte nejlépe použít, vědí úplně nejvíc nejlepší lidé také např.: jaká hudba je nejlepší, jaké filmy jsou nejlepší, jaké jídlo je nejlepší a jakým nejlepším způsobem ho máte jíst, jak co má kdo dělat, co se má kde prodávat, co má kdo nosit na sobě a hlavně, no to se podržte, co si má kdo myslet. Všechno, co nezapadá do jejich vidění světa, což je pohled koně s klapkami na očích, je podřadné, trapné a hloupé, tedy když to není ještě horší. A to si tedy pište, že je.
Nejspíš každý má čas od času potřebu někomu "dobře" poradit, ale úplně nejvíc nejlepší lidé to mají jako hlavní životní náplň, jakési poslání, což může být pro ostatní k posrání. Úplně nejvíc nejlepší člověk je sám tak úžasný a dokonalý ve všech ohledech, že může veškerý čas a veškerou energii věnovat ostatním, kteří tak úžasní nejsou. Tedy všem. Když se úplně nejvíc nejlepší člověk ráno probudí, první, co ho napadne, je něco jako: "Jsem naživu, vesmír má důvod aby fungoval a planeta Země se samozřejmě může dál otáčet, abych se po ní mohl(a) dneska projít" a jde na záchod vykonat úplně nejvíc nejlepší potřebu.
Říká se, že nikdo není dokonalý, o čemž je samozřejmě přesvědčen i úplně nejvíc nejlepší člověk, ovšem s drobnou obměnou: Nikdo, kromě mě, není dokonalý!
Ale nebylo by ode mě pěkné, abych si tady z úplně nejvíc nejlepších lidí jen utahoval, když vím, že mají i jednu opravdu skvělou vlastnost/schopnost, která je na nich opravdu úplně nejvíc nejlepší. Totiž, úplně nejvíc nejlepší lidé dokáží v jeden okamžik rozveselit, rozplakat štěstím i odradit od sebevraždy nejen jedince, ale i celé skupiny lidí. Stává se tak ve chvíli, kdy opustí prostor, ve kterém se kromě jich samotných nachází ještě někdo jiný. Prostě když odněkud odejdou. Má to ovšem jednu podmínku: nesmí dřív odejít všichni ostatní, což se dost často stává.
Na úplně nejvíc nejlepší lidi bylo myšleno v jedenáctém přikázání, které ovšem Mojžíš ztratil, když se vracel z hory Sinaj. Jedenácté přikázání zní nějak takhle: Z blbců srandu dělati si budeš.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY