Kosí úterý XCVII. - Kapsa na melodie
Před čtením si připravte tužku/propisku/pero (nehodící se škrtněte).
Možná vás to překvapí/nepřekvapí, ale i mně se stává, že mi v hlavě uvízne nějaká melodie nebo písnička, které se pak i několik dní nemohu zbavit. Někdy to stojí za starou/novou bačkoru, ale většinou je to fajn/bezva/prima. Jako třeba naposled, když mi v hlavě dva/tři/čtyři dny hrála písnička Ve větvích od kapely Původní Bureš: "Vyrostl v parku strom - a mě tak někdy napadá - že tohle neni von - že je to jenom náhrada...". Tak to jsem si opravdu užíval. A nepíšu to proto, že Jaromír František Palme alias Fumas (Ahoj! Kdy zajdem na pivo?), autor písničky, čte Kosí úterý, kdepak. Prostě se sešlo několik nenáhod dohromady. Zajímavé je, že jsem tu písničku slyšel snad jen třikrát: Jednou z nového CD Tinitus (mňam!) a dvakrát živě. Ale někdy se z hlubin/zákrutů/koutů/stínů/škvír a co já vím z jakých ještě míst mozku vyhloubí/vykroutí/vykoutí/vystíní/vyškvíří a co já vím jak ještě nějaká melodie úplně nečekaná. A to si pak i kolikrát naprosto vážně řeknu třeba "Hmm". Nekecám!
Před sedmi/osmi/devíti lety jsem ani nevím odkud kráčel noční Prahou kdovíkam. Šel jsem tehdy jakýmsi parkem a když jsem míjel lavičku s partou dvou/tří/čtyř holek, začal jsem si pohvizdovat jakousi melodii, abych dal najevo, že jsem děsně v pohodě. Udělal jsem přesně to, co dělají lidé, kteří nejsou vůbec v pohodě a tak se začnou chovat takovým tím způsobem, jako že takhle v pohodě ještě nikdy nebyli. Třeba že si jen tak začnou pohvizdovat. Už nevím, nejspíš jsem byl nějak nervózní nebo co, nicméně to mělo stejný efekt, jako kdybych kolem těch holek prošel normálně… nebo spíš jako kdybych kolem neprošel vůbec. Mnohem zajímavější ale bylo, jakou melodii jsem si pískal. Až po nějaké chvilce mi s hrůzou došlo, že jsem si pohvizdoval znělku seriálu Dallas. Ten seriál jsem nikdy neviděl, ale znělku jsem zaslechl a tak se tam někde usadila a vyčkávala na vhodnou/nevhodnou příležitost, aby se mohla vyhloubit/vykroutit/vykoutit/vystínit/vyškvířit.
A včera dopoledne, když jsem se chystal na malý/střední/velký rodinný oběd, jsem si pohvizdoval znělku seriálu MacGyver. Další seriál, na který jsem nikdy nekoukal. Že se mi vybaví melodie oblíbené písničky nebo nějaké melodie, která mi nedávno vlezla někde do ucha, to mi divné nepřipadá, ale že si zničehonic vzpomenu na melodii, kterou jsem náhodou slyšel před bůhví/neví kolika lety, jenom proto, že jsem šel zrovna náhodou kolem televize/bedny, tak to mi teda připadá úplně na hlavu.
Představuji si, že mám v mozku nějakou kapsu na divné seriálové melodie, které se dají zapískat, páč třeba hlavní melodii ze seriálu Twin Peaks, která se mi opravdu líbí, jsem si nikdy zapískat nechtěl... ani náhodou. Ona se totiž moc dobře pískat nedá. Nejspíš mě ještě čeká spousta zajímavých/divných/ujetých/hrůzostrašných překvapení... teda vykapsení.
Hmm.
KLAP!
P.S. Na stránkách Rádia Proglas je pěkný rozhovor s Fumasem... a v čase 9:55/56 začíná písnička Ve větvích.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY