Kosí úterý CVIII. - Sporák
Upozornění: Trpíte-li mysofobií, raději toto kosí úterý nečtěte. A jestli nevíte, co je mysofobie, tak klidně čtěte dál a třeba zjistíte, že mysofobií trpíte.
Sporák na rohu kuchyně, to není nějaká lecjaká věc. Klasik by místo sporáku použil třeba poštovní schránku, ale tu já na rohu kuchyně nemám. A taky nejsem klasik. Na rohu kuchyně mám prostě sporák. Klasický čtyřplotýnkový - kombinovaný. Takže z jedné strany jde do něj plyn a z druhé elektřina. Máme spolu takovou dohodu. Sporák mi pomáhá při výrobě pokrmů (schválně jsem se vyhnul slovu "vaření") a já ho na oplátku jednou za půl roku umyji a pak je bílý jako pel. Je mi naprosto jasné, že teď několik čtenářek a možná i čtenářů Kosího úterý upadlo do mdlob. Funguje nám to takhle už několik let. Jasně, zní to jako idylka, ale zase tak jednoduché to není. Dokonalou idylku nám narušují návštěvy, povinná revize plynu a nečekané události.
U krátkodobých návštěv to řeším sklopením víka sporáku. Samozřejmě jen tehdy, když už je sporák (eufemisticky řečeno) špinavý, jinak nechávám víko vyklopené a před návštěvou významně pokukuji na roh kuchyně. Takovou příležitost jsem měl ovšem zatím jen dvakrát. Poprvé jsem pokukoval málo, páč si návštěva ničeho nevšimla a podruhé jsem pokukoval zase moc, páč se mě návštěva vážně ptala, jestli nemám nějaký problém s očima. A já měl přitom jen pěkně umytý sporák.
U návštěv, které se zdrží o něco déle (třeba úplně nečekaně), používám také taktiku se sklopeným víkem, ale někdy je potřeba vyrobit nějaký pokrm. V takovém případě se snažím návštěvu držet co nejdál od sporáku. K tomu využívám knížky, počítač, televizi a jiné vějičky. Když žádná z návnad nezabere, postavím se výhružně před sporák na rohu kuchyně a razantně prohlásím: "Bohyně kuchyně sem tady já!" Většinou to zabere, záleží hlavně na tom, jaký mám při takovém dramatickém výstupu kostým. Zjistil jsem, že když mám na sobě např. jen tričko a trenýrky, tak je úplně jedno, co a jak razantně říkám. Ale to už jsem se poněkud vzdálil od sporáku.
Výhoda povinné revize plynu je, že o ní vím minimálně měsíc dopředu a tak se na ni mohu důkladně připravit. Takže se měsíc důkladně připravuji, což znamená, že nakoupím všelijaké houbičky, nějakou "žíravinu" v podobě čistícího prostředku a den před revizí (nebo v den revize) umyji sporák. Vlastně se tím měsíc trochu "stresuji", páč jak se blíží den revize, říkám si čím dál častěji, že už bych se do toho měl pustit, nebo to nestihnu. Možná si říkáte, proč kvůli člověku, který bude dvě minuty zkoušet hořáky plotýnek a pak už ho nejspíš nikdy v životě neuvidím, myji sporák? Myslím si, že kdybych sporák neumyl, bylo by mi to trapné. Ale třeba ne. Jenomže představa pocitu trapnosti převládá, tak to nejspíš nikdy nezkusím. Což ale neznamená, že k tomu nikdy nedojde.
Zvláštní kapitolou jsou nečekané události. Předvedu na příkladu z kosího klipu. V roce 2020 jsem během lockdownu natáčel videa k několika kosím skladbičkám. V klipu Malá nedělní hudba je krátký záběr na sporák. Do klipu jsem několikrát natáčel kytaru (hudbu i video). Použitelná byla až třetí čtvrtá verze. Snad poprvé jsem si napsal jakýsi scénář, abych nezapomněl na některé záběry. Samozřejmě jsem během natáčení příběh měnil. Prostě s tím byla spousta práce, ale byla to práce milá a zábavná. Co mě ale fakt sralo a myslím, že to byla nejtěžší část natáčení, bylo mytí sporáku.
Kdybyste chtěli vidět, jak mám pěkně umytý/neumytý sporák, tak dejte vědět dopředu, abych nebyl doma.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY