Kosí úterý LXXXI. - Ptačí záležitosti
Kousek od baráku postávají popelnice a vedle nich trčí jakýsi strom. Na stromě čas od času posedává straka, která se ptačí řečí vyjadřuje ke kolemjdoucím lidem. Ptačí řeč neumím (nejedl jsem bílého hada), ale myslím si, že po nich chce, aby otevřeli popelnici. A taky aby ji pak nezavírali. Usuzuji tak podle toho, že když jde někdo s odpadky a popelnici otevře, straka přestane remcat a začne očumovat "poklady" uvnitř popelnice. Přešlapuje na větvi, naklání hlavu z jedné strany na druhou a tváří se důležitě. Po zavření popelnice začne straka zase remcat. Možná jí tam něco důležitého upadlo.
To se dávno ví, že tihle opeřenci krkavcovití jsou bedny. Před lety jsem pozoroval, jak si straka hrála (nebo spíš pohrávala) s jorkšírským teriérem alias smetákem. Smeták zmerčil straku, rozběhl se k ní a když už ji skoro měl, tak straka jen uskočila stranou. Smeták byl z toho celý rozčarovaný, ale bavilo ho to. Když už straku poskakování unavilo, poodlétla nabrat síly na opěradlo nedaleké lavičky. Smeták poštěkával pod lavičkou a těšil se na další hru. Straka měla smetáka v hrsti.
Jednou ráno jsem zmerčil v trávě pod okny povedenou partičku holubů. Pohazovali si zmateně půlkou rohlíku a vůbec se chovali dost podezřele. Napřed jsem si myslel, že si s rohlíkem hrají, ale pak mi došlo, že snídají. Byla to opravdu bizarní podívaná. Holubové většinu snídaňového času strávili hledáním rohlíku v trávě. Když na něj některý z partičky v trávě narazil, klovl do něj, kousek si uždíbnul a trhnutím hlavy větší část rohlíku odhodil někam stranou, často i půl metru za sebe. Letící rohlík zmerčilo několik dalších holubů, kteří se okamžitě rozeběhli k místu, kam měl podle nich rohlík dopadnout. Většinou byl o kousek jinde, což holuby zmátlo, ale po chvilce ho některý z holubů našel, klovl do něj, kousek si uždíbnul a trhnutím hlavy větší část rohlíku někam zahodil. Takhle to dělali furt dokola. Párkrát se stalo, že se u rohlíku sešla celá parta, jeden holub do něj klovl, trhnutím hlavy větší část rohlíku odhodil stranou a nastala chvilka úžasu, jako když nechal David Copperfield zmizet sochu Svobody. Když se holubové smířili s tím, že rohlík prostě zmizel, rozešli se jakoby nic, ale jen do té doby, než některý z nich narazil v trávě na kus oklovaného rohlíku. Pak se to všechno opakovalo. Říkal jsem si, jestli vůbec vědí, že jde o jeden a ten samý rohlík, nebo jestli si třeba myslí, že našli úplně nový a mají z toho radost. Po nějaké době jsem si všiml, že se stejným zaujetím pozoruje z nedalekého stromu potrhlou partičku holubů i havran. Když už se na to nemohl koukat, slétl mezi holuby, pařátem si přišlápl rohlík a kus si zobákem utrhnul. Holubové se mrcasili kolem havrana a pokyvovali hlavama. Havran jim ještě jednou názorně předvedl, jak si utrhnout kus rohlíku bez toho, aby rohlík poletoval sem a tam a pak zase odlétl na strom. Společně jsme pak pozorovali, co se bude dít. Holubové chvilku chodili opatrně kolem rohlíku, ale pak už to jeden nevydržel, klovl do něj a trhnutím hlavy větší část rohlíku odhodil někam do prdele! A nastala chvilka úžasu.
A co na to havran? Nevím, ale nejspíš si jen řekl "nikdy více" a odletěl do jiného příběhu.
Holubové jsou v tom možná nevinně. Třeba to jinak dělat neumí a kvůli tělesné konstrukci to ani jinak dělat nemůžou. Nevím, nejsem ptákolog. Ale ten příběh se mi líbí, páč si myslím, že by se dal použít i jako bajka. Možná už nějaká taková existuje. Nevím, nejsem bajkolog.
KRÁK! Teda KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY