Kosí úterý XCII. - Pan K.
Pravidelní čtenáři Kosího úterý jistě znají pana D., ale doposud jsem ještě v Kosím úterý nepředstavil pana K., se kterým jsem se, stejně jako s panem D., seznámil při učení řemesla brašnářského a dodnes jsme kamarádi.
Napřed vám povím, jak se poprvé setkal právě pan D. s panem K. Znám ten příběh jen z vyprávění, tak se ho pokusím převyprávět co nejpěkněji. Bylo to hned první den nástupu do učení brašnářského v roce 1995. Dílny začínajících brašnářských učňů se v té době nacházely v ulici Michalská na Praze 1. Jako jeden z prvních se před učňák dostavil pan K. a aby si ukrátil dlouhou chvíli, zapálil si přímo před vchodem cigaretu Marlboro (jiné nekouřil). Zanedlouho po panu K. přišel pan D. a aby si ukrátili dlouhou chvíli, nabídl mu pan K. slušně cigaretu. Pan D., do té doby nekuřák, cigaretu Marlboro slušně neodmítl. Po cigaretě se panu D. udělalo "slušně" nevolno. Pak už nás hlavní mistrová pustila dovnitř a po krátké přivítací řeči v jedné z dílen, dodala: "Vůbec se mi nelíbí, že hned první den někdo před učilištěm kouřil a dával tak špatný příklad ostatním!" A podívala se přísně na pana D., který byl celý zelený a snažil se zápasit s nevolností. Pan K. stál opodál, převaloval v puse žvýkačku, kroutil hlavou a vyčítavě koukal na pan D., jako by to byl ten největší uličník!
Mimochodem: Pan D. dělá truhlařinu a renovace interiérů. Pan K. měl firmu na výškové práce a dnes dělá ve stavebnictví. Znám brašnáře, který opravuje letadla. Jé se už nějakých 19 let živím jako programátor. Takže jestli hledáte univerzální učební obor a vzdělání, určitě jděte do brašnářství, páč potom můžete dělat naprosto cokoliv.
Ve třetím roce učení brašnářského jsme se z Michalské přesunuli o kousek dál do Železné. Tam jsme měli jiné mistrové a také trochu jinak nastavená pravidla. Například jsme měli po dvojicích službu na uklízení tzv. umývárny. Umývárna byla veliká podlouhlá místnost s umyvadly, do které furt někdo chodil a bylo potřeba ji na konci praxe vytřít. Z jedné, kratší strany, vedly do umývárny dveře z dílny, po levé straně bylo nějakých pět velkých umyvadel, naproti nim byly dveře do ředitelny a na druhé straně místnosti byly dveře od toalet. Jednoho dne jsme se s panem K. už měli k odchodu, když nás zastavila mistrová, že máme službu na úklid umývárny. To jsme věděli, jen jsme nestačili včas zmizet. Počkali jsme až všichni spolužáci vypadnou a vrhli jsme se na úklid. Pan K. dostal skvělý nápad: "Hele, co to udělat jako na lodi? Rozlejeme vodu po umejvárně a pak to vytřeme mopama." Nápad byl dvojhlasně schválen a tak jsme se pustili do díla. Otevřeli jsme si dveře od dílny a zatímco já držel mopy, pan K. s rozběhem, aby to mělo efekt, vylil vodu z kýblu na linoleum v umývárně. Se zájmem jsme sledovali, jak se voda pěkně rozlévá po linoleu směr toalety, když vtom se otevřely dveře ředitelny a na palubu vstoupila paní ředitelka v lodičkách. Pak se všechno odehrálo strašně rychle. Napřed paní ředitelka, ke svému vlastnímu úžasu, udělala metrový skluz a pak nám předvedla několik krasobruslařských figur. Já, jako naprostý laik, rozpoznal jen lutz a rittberger. Nakonec se paní ředitelka zachytila umyvadla a pomalu otočila hlavu naším směrem. Byla na nás evidentně nasraná, ale když viděla pana K. s kýblem v ruce a mě s mopem, jak na ni čumíme s otevřenou pusou, nic neřekla a opatrně se vrátila do ředitelny. My pak konečně vytřeli umývárnu a šli jsme domů. Cestou jsme si říkali, že na nás byla paní ředitelka nasraná hlavně proto, že jsme jí ani nezatleskali.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY