Kosí úterý LXXV. - Úklidové komando
Po holešovické ulici Na Maninách kráčel veliký a široký pán v zeleném pracovním oděvu zvaném montérky (představte si hrocha zezadu, ale ještě tak o čtyřicet jedna centimetrů většího), před sebou tlačil kovový vozík a v ruce třímal prodloužené kleště na sbírání odpadků. Kromě toho, že se i pohyboval jako již zmiňovaný býložravec, měl sofistikovaný systém chůze, díky kterému neunikl jeho upřenému zraku žádný papírek, ani vajgl na chodníku. Systém spočíval v tom, že chodil v malých obloucích, takže byl na levé i na pravé straně chodníku téměř současně. Pán byl prostě úplně všude, ale hlavně mu bylo úplně jedno, co se kolem něj děje... zejména za ním. Za pánem se vytvořil hlouček poskakujících lidí, kteří ho chtěli obejít, ale nedařilo se jim to. Z pravé strany byl barák a z levé zaparkované automobily. Hlouček se pokusil o průnik z levé strany, ale ukázalo se, že to nepůjde, tak se pokusil o rychlý průnik z pravé strany, ale to taky nešlo, tak se hlouček opět přesunul na levou stranu atd. Dokázali to dělat nějakých třicet dva metrů. A právě tahle včerejší scénka, která by se hodila do nějaké němé grotesky, mi připomněla speciální úklidové komando, které jsem čas od času potkával na Proseku, kam jsem několik let jezdil do práce.
Speciální úklidové komando bylo sestaveno z klientů jakéhosi domova sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením nebo tak nějak. Členové komanda měli zelené a modré pracovní oděvy, zeleně nebo růžově svítící vesty a vyzbrojeni byli právě prodlouženými kleštěmi na odpadky. Velela jim paní, která postávala v "epicentru" a kouřila, rozdávala rozkazy a kouřila, dávala dobré rady a kouřila, ale hlavně se snažila udržet komando pohromadě v oblasti, ve které zasahovalo... a kouřila. Domnívám se, že smyslem každé akce komanda mělo být soustředění odpadků nalezených v určitém prostoru na jedno místo, třeba někam, kde byl vozík s pytlem na odpadky. Tak přesně tohle se nedělo. Ve skutečnosti šlo o přemisťování odpadků po prostoru, ve kterém komando operovalo. Někdy šlo samozřejmě o záměr, ale většinou se to prostě událo tak nějak samo. Člen komanda našel například papírový kapesníček, uchopil ho do kleští a vydal se k pytli na odpadky. Jenomže najednou třeba někde zatroubilo auto, nebo něco kolem proletělo, svěrače (kleští) se uvolnily a papírový kapesníček byl najednou jen o tři metry jinde. Člen komanda i tak došel až k pytli na odpadky, rozevřel prázdné kleště a nadšeně vyrazil na další misi. Tohle se odehrávalo dost často, takže po ukončení akce byla většina odpadků stále v prostoru, jen na jiném místě. Občas se některý z členů komanda pokusil o sólovou akci, jako například jakýsi Tonda, který se rozhodl, že se schová za keř a tzv. se uleje. Tondovo počínání neuniklo ostřížímu zraku velitelky, která chvilku vyčkávala co bude Tonda dělat, pak si zapálila další cigaretu a chraplavým hlasem oznámila celému sídlišti na Proseku: "Tondo! Přestaň se schovávat za tím keřem a běž něco dělat! A jestli sis myslel, že tě není vidět, tak za prvý máš zeleně svítící vestu a za druhý je podzim a na tom keři neni listí!" Tonda se dal do pohybu a vylezl zpoza průhledného keře se zdviženými kleštěmi, jako že tam za tím keřem něco hledal. Velitelka si řekla jen tak pro sebe: "To víš že jo!" a vyfoukla dlouhý kouř. Tohle vím naprosto přesně, páč jsem šel zrovna kolem a schytal jsem plnou dávku. Jednou jsem šel zase takhle náhodou kolem, když zrovna několik členů komanda šmátralo prodlouženými kleštěmi ve větvích jakéhosi vzrostlého jehličnanu. Říkal jsem si tehdy, že je fakt hrůza, že lidi házejí odpadky už i na stromy, když najednou jeden člen komanda zahlásil: "Já myslim, že ta veverka už utekla!"
Tohle úklidové komando mi vždycky zpříjemnilo den!
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY