Kosí úterý LXXIII. - Divnojevy
Životem mě doprovází několik záhadných jevů, se kterými jsem se již před nějakou dobou smířil, ale nebylo to úplně jednoduché. Už se neptám "proč?", protože vím, že protoč. Ani se neptám "za co?", protože vím, že zajíc. Víc vědět nepotřebuji. Smíření samozřejmě předcházelo několik fází jako negace, agrese a smlouvání. Nepochybuji, že každého doprovází životem nějaké takové fenomény. Tady jsou ty moje:
Krabička s léky
Když otevřu krabičku s léky, je to téměř vždy na té straně, kde je příbalový leták. Né že bych krabičky s léky otevíral nějak často, ale čas od času nějakou otevřu. Zdá se to jednoduché, páč takovou krabičku můžete otevřít buď na jedné, nebo na druhé straně, takže by to mělo být tzv. padesát na padesát. Ale není. Já takovou krabičku otevřu z 98% na straně s příbalovým letákem. Když dnes otevřu krabičku s léky na straně bez příbalového letáku, lehce znejistím.
Omáčka
Tento jev pozoruji posledních jedenáct let, tedy od té doby, kdy jsem objevil hotovou Neapolskou omáčku na těstoviny, která jako jedna z mála nechutná jen jako rozmačkaná rajčata. Takže vařím, na pánvi se dobře baví cibulka s červenou, zelenou a žlutou paprikou a to je ta správná chvíle na přidání omáčky. Otevřenou sklenici s omáčkou (se zavřenou to nefunguje) uchopím do pravé ruky a obsah vyliji-vysypu-vytřepu na pánev. Sklenice je dnem vzhůru, omáčka padá dolů, ale přesto mám pak od omáčky i prsty ruky, kterou jsem držel sklenici. Dodnes jsem nepřišel na to, jak se ta omáčka dostane nahoru. Ano, mnohem horší by samozřejmě bylo, kdybych měl pak od omáčky i prsty ruky, kterou jsem sklenici nedržel, ale to se zatím naštěstí neděje. Tento jev jsem vypozoroval i u jiných omáček na těstoviny, ale Neapolská to dělá nejčastěji, páč ji nejčastěji používám. Jak prosté, milý octe.
Lžička
Když pustím v kuchyni do dřezu vodu, téměř vždy proud vody dopadne na list lžičky, od kterého se odrazí a zacáká půlku kuchyně, o mně nemluvě. Jasně, to se čas od času stane kde komu, jenomže já tam v tom dřezu mám nějakou lžičku skoro furt. Kolikrát je ve dřezu lžička, i když ji tam nikdo nedal. A ještě ke všemu je v místech, kam dopadne proud vody. Mám teorii, že když už je lžička ve dřezu (kam se dostala nevím jak), tak když se na ni nikdo nedívá, přesune se schválně na místo, kam příště proud vody dopadne. Jinak si to neumím vysvětlit. Zajímavé také je, že mi to dělají jen lžičky, lžíce jsou v pohodě. Před pár lety jsem vážně zvažoval, že bych provedl následující pokus: Vezmu všechny lžičky, dám je do krabice, tu dám do igelitky, oblepím lepící páskou, odnesu do sklepa a dám do železné skříňky. Zamknu železnou skříňku. Zamknu kóji ve sklepě. Zamknu dveře od sklepa. Zamknu dveře od bytu. A pak se půjdu podívat, jestli je ve dřezu lžička. Heleďte, ten pokus jsem se nikdy neodvážil provést, páč jsem se bál, že bych fakt nějakou lžičku ve dřezu našel. V zájmu vlastního duševního zdraví jsem došel k tomu, že některé věci je lepší nechat tak jak jsou a nehledat vysvětlení.
A co vaše divnojevy?
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY