Kosí úterý XC. - Úžes
Mou pozornost zaujala obrovská tříkopečková zmrzlina na vzdálené tramvajové zastávce, ke které jsem se blížil lehce šmajdavým, ale ladným krokem. Z dobrých 82 metrů jsem identifikoval kopeček jahodové, kopeček borůvkové a kopeček vanilkové. Čím víc jsem se přibližoval k zastávce, tím víc bylo patrné, že to veliká tříkopečková zmrzlina nebude. Až téměř na zastávce jsem rozpoznal, že tříkopečková zmrzlina jsou ve skutečnosti tři dámy s obarvenými a vyfoukanými nebo natupírovanými nebo co já vím jakými vlasy. Každá dáma byla jinak veliká a stály těsně u sebe, takže vypadaly jako kopečková zmrzlina. Jedna měla červený přeliv, to byla jahodová úplně nahoře, druhá měla fialový přeliv, to byla borůvková dole a třetí měla blond přeliv a to byla vanilková vedle borůvkové. Hned jsem si vzpomněl na jednu svou babičku, která vždycky, když měla něco podobného na hlavě, říkávala téměř honosně: "Nechala jsem si udělat hlavu!" Jako kluk jsem si představoval, že má někde ve skříni náhradní hlavy. A jediná veliká masivní skříň, ve které by takové hlavy mohla mít, byla v místnosti, ve které jsme jako návštěva spali. Do té skříně jsem se nikdy nepodíval, páč jsem měl strach, že tam ty hlavy nebudou.
Pak mi konečně došlo, že lidé po konci lockdownu zaútočili na kadeřnictví a nechávají si dělat na hlavách úžesy. Nevyhnulo se to ani horší a ošklivější části společnosti. Ano, mužům (mrk mrk). Poslední dobou spatřuji na pánských hlavách podivný úkaz, který může vzniknout jen po provedení kadeřnického zákroku. Jde o úžes, jehož smyslem je zachování asi tak centimetr a půl vysokého a od 2 do 10 centimetrů širokého pruhu vlasů uprostřed hlavy. Nejznepokojivější na tom ale je, že jsem si toho vůbec všiml, páč po pánech běžně nepokukuji. Ono na nich taky není co k pokoukání. Normálně je mi úplně šumák co má kdo na hlavě, ale tento úžes mě přivedl až k zamyšlení! Jeden vykřičník je možná málo. Ještě před týdnem by mě ani nenapadlo, že se budu zamýšlet nad nějakým úžesem. Jako bych neměl dost zajímavějších věcí na přemýšlení. Třeba… nebo... a tak podobně.
Prostě jsem se najednou přistihl, jak přemýšlím o názvu tohoto úžesu. Nositele téhle parády jsem si rozdělil do tří skupin.
První, nejpočetnější skupina, jsou "blázni" do rychlých aut a terénních motorek, ale z nějakého důvodu vlastní jen veliké terénní kolo, kterým kličkují po chodníku mezi lidmi. Kromě "hustých" kérek, kvůli kterým nosí kraťasy a tričko s krátkým rukávem i v -20°C, mají ještě neustále zamazané ruce od oleje, aby bylo všem jasné, že se zase hrabali v mašině, což ve skutečnosti znamená, že nasazovali řetěz. V kadeřnictví řeknou něco jako "hájvej vosum", ale pak to raději upřesní na "8 cenťáků širokej proužek uprostřed, prosím". Když chtějí udělat dojem na kadeřnici, procedí mezi zuby "route sixty six" a když kadeřnice netuší, pokusí se zanotovat hlavní melodii písně Born to be wild. Ti normálnější řeknou prostě "silnici" a když chtějí zapůsobit na kadeřníka, řeknou "blatníček uprostřed".
Druhá skupina jsou městští indiáni, kteří se špatně reinkarnovali, jak se sami mylně domnívají. Městský indián se vplíží do kadeřnictví (to je jako začátek blbého vtipu) a řekne "eeee indiánskou stezku", páč název indiánského kmene, který si připravoval už od rána, zapomněl ve chvíli, kdy nenápadně překročil práh kadeřnictví. Ti méně plaší řeknou "číro, ale na ježka!" Často se nenápadně vytratí ještě před dokončením kadeřnického zákroku, čehož si v kadeřnictví všimnou až po nějaké chvíli a pak se dohadují, jestli tam vůbec někdo byl.
A do třetí skupiny patří ti, kteří se během samostříhání zamyslí a jdou dělat něco jiného.
Kdybyste mě někdy viděli s podobným úžesem, což není vyloučeno, tak věřte, že patřím do té třetí skupiny.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY