Kosí úterý CLVIII. - Běhny a šlapky
Rád chodím do hospody rozjímat, číst si, pokecat s fajn lidma nebo třeba psát. Většina Kosích úterý vznikla v hospodě. Nikdy jsem nešel do hospody jen proto, abych se tam opil. Nemám rád, když mě v hospodě někdo otravuje a snažím se neposlouchat cizí rozhovory. Možná se teď ptáte, proč chodím rozjímat a psát zrovna do hospody, když by k tomu bylo vhodnější třeba krematorium? Protože v krematoriu mi nenatočí pivo a mají blbou otvíračku. Neposlouchat cizí rozhovory v hospodě je celkem snadné, páč se to většinou stejně nedá poslouchat. Někdy se ale přihodí, že se to poslouchat dá, to pak jen dělám, že neposlouchám, popíjím pivo a dobře se bavím.
Zrovna nedávno jsem si vyslechl rozhovor dvou pánů sedících opodál. Nějakou dobu jsem o nich skoro nevěděl, až najednou jeden trochu zesílil hlas a řekl: "Ty běhny a šlapky už mě fakt štvou!" To upoutalo mou pozornost a začal jsem, no co se dá dělat, poslouchat cizí rozhovor. Teda byl to hlavně monolog, ale to nevadí.
"Jako hele, běhny sou jakž takž v pohodě, teda když na mě nevyskočí někde zpoza rohu, to je vole na infarkt. Nedávno sem si dal s jednou běhnou málem pusu. Vyšel sem rychle z baráku, nerozhlídnul sem se a už to bylo. No byl to chlap velkej jako já. Taky sou často ve stádu roztažený po celym chodníku, a to pak nevim, kam uskočit. Asi se naučim lítat nebo co. Ale vole šlapka, ta je rychlá a tichá, to stačí nedávat pozor a ste v sobě. A pak ještě vole mele píčoviny. Jedna šlapka zepředu, druhá zezadu a jako co? No tak jdu uprostřed chodníku, abysme se všichni nesrazili a vona ještě na mě, že mám jít po druhý straně chodníku. Ale tam vole byla druhá šlapka, tak jak bych tam asi mohl jít? Jako vole neříkám nic, když šlape někde po silnici nebo po lese, ale když vole šlape chodník, tak se má podle toho chovat. A elektrický šlapky, ty sou vole úplně nejhorší. Ty sou ještě rychlejší a tichý jako nindža nebo co. A teda může mě chytit vztek, když na mě začnou na chodníku zvonit, to pak nastopro uhnu na tu stranu, kudy šlape… nebo jede, já už vole nevim."
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než mi došlo, o kom to pán vlastně mluví.
Nakonec všechno dobře dopadlo, pán se napil piva, zasmál se a řekl: "Ale tak co, i běhny a šlapky sou vole lidi." V tu chvíli se probral k životu druhý pán, který za celou dobu nepromluvil, a řekl: "Tak to teda nevim!"
Já bych věděl.
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY