Kosí úterý CXXX. - Divnočasy
Někdy v roce 2017 jsem začal na plakátech a pozvánkách kapely Syrový tóny uvádět trochu jiný čas začátku akcí, než je obvyklé. Místo běžného 19:00 nebo 20:00 jsem začal psát třeba 19:29, 19:48 nebo mé nejoblíbenější 19:59 a 20:01. Říkám tomu divnočasy.
Většinou to lidi berou jako legraci, což byl původní účel, ale zažil jsem jednou i trochu zmatenou dvojici, která si s tím nějak nevěděla rady. Byl jsem na dvojce červeného v jedné vinotéce na Palmovce (dnes Vinotéka ohrada na Ohradě), kde nám dodnes nechávají vyvěšený syrový plakát na nejbližší akci. Jen jsem si tak rozjímal u dvojky, když tam přišel kluk s holkou, tak pětatřicátníci, objednali si víno a normálně si povídali, než si ten kluk všiml mého plakátu a začal ho zkoumat. Stál jsem metr a půl od nich, takže jsem je dobře viděl a slyšel. První problém, který měla dvojice s plakátem, byl text "přijďte nastražit uchacha". To jim vůbec neštymovalo a začali si skloňovat slova ucho, uši a ucha, ale ke slovu uchacha se nedoskloňovali, tak se asi po deseti minutách shodli, že je to prostě gramaticky špatně. No a pak se dostali k času 20:01 a to byl další problém. Tady jim stačilo jen asi pět minut, aby došli k závěru, že je to prostě omyl grafika a že oni by takovou nepozornost určitě netolerovali. Vůbec je nenapadlo, že by to mohlo být schválně a to byl celý text psán podobným style. V životě jsem už několik takových chytrolínů a chytrolín potkal, tak jsem se jen dobře bavil, páč nic jiného se v takovou chvíli dělat nedá.
Jak se dalo čekat, přenesl jsem si divnočasy i do běžného života. Píši je běžně přátelům a jiným milým lidůch do sms a všelijakých messengerů. Většina lidí to bere s humorem, tak se stává, že když napíši třeba "Srazíme se v 19:31?", přijde mi často odpověď "Stíhám až 19:32!" a tak podobně.
V době covidové jsem si objednával nějaká CéDéčka a knížky v BLACK POINT MUSIC a při emailové komunikaci ohledně osobního vyzvednutí jsem uvedl, že si pro objednávku přijdu v nějaký konkrétní den v 17:01. Když jsem v domluvený den dorazil na adresu uvedenou v emailu, k bytovému domu na Palmovce, bylo zrovna nějakých 16:59, tak jsem trochu pobaveně počkal na 17:01 a teprve pak jsem chtěl zazvonit na venkovní zvonek s nápisem BLACK POINT MUSIC. Ovšem v tu samou chvíli, když už jsem se téměř dotýkal zvonku, se otevřely velké vchodové dveře a jakási paní mě se slovy, že jestli jdu do Black Pointu, tak to je v prvním patře, pustila dovnitř. Paní jsem moc pěkně poděkoval, vešel jsem do domu, vyšel do prvního patra, našel jsem další zvonek BLACK POINT MUSIC a zazvonil na něj. V tu dobu už ovšem bylo 17:02. Po chvíli se otevřely dveře a majitel vydavatelství a obchodu pan Oldřich Šíma mi místo pozdravu suše oznámil: "Jdete pozdě!" Měli jsme oba dva respirátor, jak se tehdy slušelo a patřilo, tak jsem nevěděl, jak se tváří. Já se tomu zasmál pod respirátorem a řekl jsem na svou obranu: "Ale jen o minutu." Pan Šíma jen pokrčil rameny a než odešel pro mou objednávku, řekl stejně suše jako předtím: "Takže pozdě!"
Od té doby jsem si tam nic neobjednal, ale až tak opět učiním, zkusím schválně přijít o minutu dřív.
KLAP!
P.S. Vzpomínáte si na úplně první Kosí úterý, kde se zmiňuji o úterý třináctého? Tak to je právě dneska.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY