Kosí úterý LXXXVI. - Rozjezd
Nedávno jsem "oslavil" 42 let na planetě Zemi. Když jsem se druhý den ráno probudil, byl jsem plný elánu a říkal jsme si něco v tom smyslu, že doteď to bylo 42 let lážo plážo, ale teďka to konečně rozjedu. Pak mi došlo, že ze mě ještě úplně nevyprchal ten dobrý rum (Heffron - Legionář), který jsem večer (také) popíjel, tak jsem si vzal Ibalgin a usoudil jsem, že než to rozjedu, tak se na to ještě trochu prospím. Po několika hodinách jsem se probudil, Ibalgin evidentně zabral, ale rozjezdová motivace už nebyla nic moc. Jak jsem tak ještě polehával, uvědomil jsem si, že jsem vlastně naprosto spokojený. To nepíši proto, abych někoho nasral… ale možná, že jo!
A potom jsem si začal vařit čaj! Normální řepíkový čaj v pytlíku, žádné složité sypané tentononc. Když si chcete uvařit čaj, nejdůležitější je ten prvotní nápad, bez kterého čaj prostě neuděláte, páč vás to ani nenapadne. Takže základ jsem měl. Asi tak za tři čtvrtě hodiny jsem si vzpomněl, že jsem si chtěl uvařit čaj. Vzal jsem rychlovarnou konvici, napustil do ní vodu a usadil do základny (nebo jak se tomu říká). Po další půl hodině jsem si uvědomil, že jsem rychlovarnou konvici nezapnul. Ovšem cestou k rychlovarné konvici mi došlo, že jsem si ještě ani nepřipravil hrneček a pytlík čaje, což jsem neprodleně udělal. Teda připravil jsem si jen hrneček. Pytlík čaje jsem si připravil až za další hodinu, když jsem šel opět zapnout tu rychlovarnou konvici. Konvice vydala specifický zvuk, kterým mě upozorňuje, že něco dělá. Po tak náročné přípravě čaje mi vyhládlo. Omrknul jsem ledničku a našel jsem bramborový knedlík, vajíčka a strouhaný sýr. Dobrodružná operace zvaná "knedlíky s vajíčkem posypané strouhaným sýrem" mohla začít. Operoval jsem pánvičkou a vařečkou na plynovém sporáku. Během operace jsem ještě dvakrát zapnul rychlovarnou konvici. Knedlíky s vajíčkem jsem zblajznul jako nic. Při posledním soustu* mi doputovalo, že jsem si tu dobrotu zapomněl posypat tím strouhaným sýrem, na který jsem v ten okamžik dostal hroznou chuť. Šlo sice jen o Eidam 30%, ale to nevadí. Když jsem vyndával sýr z ledničky, všiml jsem si, že jsem stále nezalil ten čaj. Zapnul jsem počtvrté rychlovarnou konvici, ale tentokrát jsem se nepřelstil a počkal jsem, až se voda uvaří. Zalil jsem řepíkový čaj. Pak jsem rozdělal igelitový pytlík se strouhaným sýrem a při procházce bytem jsem si ho po špetkách sypal z výšky rovnou do huby. Netrefil jsem se pokaždé, takže jsem za sebou zanechával sýrovou cestičku, po které by klidně mohli jít Jeníček s Mařenkou. Vlastně mě docela překvapilo, že nepřišli. Uklidil jsem po sobě sýrovou cestičku a začetl jsem se do nějakého časopisu. Najednou se mi v hlavě rozsvítil nápis "ČAJ!" V hrnku se kromě pytlíku s čajem topilo ještě něco divného. Byl to strouhaný sýr. Při neopatrné manipulaci se sýrem mi při procházce bytem napadal i do čaje. Jsou chvíle, kdy si říkám, že je vlastně dobře, že nemůžu sám sebe pozorovat. Vzhledem k tomu, že jsem řepík louhoval už bezmála hodinu a půl, tak bych ten "čaj" vylil do hajzlu tak jako tak. Po takovém náročném dni jsem byl unavený a šel jsem si zase lehnout.
Než jsem usnul, proběhlo mi hlavou: "Tak jestli byl tohle ten rozjezd, tak to bylo teda fakt hustý. Možná radši přibrzdi!"
KLAP!
* Tady mi chytrý program nabízí místo slova "soustu" slovo "soudu". Ale to snad ještě počká. Jen doufám, že budu mít při posledním soudu dost strouhaného sýra na poslední sousto. Kdybych si mohl vybrat, tak bych prosil sýr Gouda. A klidně předvedu, jak si ho umím nasypat z výšky rovnou do huby.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY