Kosí úterý L. - Dobrý den
"Dobrý den" bývají často první slova, která se ráno nebo dopoledne pokouším vyslovit. Napoprvé to většinou nevyjde, páč hlasivky nejspíš ještě spí a tak otvírám pusu, ale žádný zvuk z ní nevychází. Prostě řeknu "..... ..." Vlastně to vypadá, jako bych na příjemce mého dobrého dne dělal rybu. Napodruhé už to většinou vyjde, to už bývají hlasivky vzhůru, ale jisté to není. Jisté je to až napotřetí, ale to už mi bývá trapné, že stále dokola opakuji "dobrý den", tak to řeknu jen tak halabala a pak si kdekdo myslí, že jsem nevychovaný a drzý, páč nejen že neumím pozdravit, ale ještě k tomu dělám rybu. Jen se mi tedy zatím nepodařilo zjistit jakou.
V pozdějších hodinách, kterým se říká večer, potkám čas od času sousedku/souseda, řeknu "dobrý den" a ona/on mi odpoví "dobrý večer". Tak příště, v tu stejnou dobu, řeknu "dobrý večer" a ona/on mi odpoví "dobrý den". Říkám si pak, že budu radši furt říkat "dobrý den", páč tím nic nezkazím. No jo, ale to nesmím sousedku/souseda potkat ráno, když dělám rybu.
Šel jsem takhle jednou jedním pražským parkem. Nevím už kterým, ale vím, že teď kdekoho překvapím, páč to nebyl park v Karlíně. Na cestě stál pán a před ním tak čtyřletá holčička, která mu soustředěně pozorovala nohu - konkrétně stehno. Když jsem přišel blíž, ukázalo se, že se za pánovou nohou ukrývá tak čtyřletý chlapeček. "Františku," říkal pán, "ty nepozdravíš Adélku? Vždyť spolu chodíte do školky." Adélka neúnavně skenovala svým rentgenovým zrakem pánovu nohu, zatímco František se stával čím dál víc neviditelnějším. Pána už to přestalo bavit a tak zavelel: "Františku, pozdrav Adélku a půjdeme domů!" Františkovi se nechtělo, ale nakonec sebral veškerou odvahu, vylezl z úkrytu, stoupl si před Adélku a roztřeseným hláskem jí řekl: "Dobrý den"
Tak tedy ..... ...
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY