Kosí úterý CXV. - Pohlednice
Dneska se vytasím s jedním starším příběhem, který jsem publikoval na kosích stránkách už v roce 2013. Myslím, že kdybych to takhle blbě nevykecal, tak by to nikdo nepoznal. To nevadí!
Ve středu 6.2.2013 jsem se kolem desáté večer vracel z kapelní zkoušky a jen tak z rozmaru jsem nahlédl do schránky, do které jsem koukal už někdy v 18:33 při odchodu na zkoušku a kdy v ní nic nebylo. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ve schránce našel originální pohlednici od sestry Báry s kukučem synovce Vincenta a s nápisem "Vincentův pozdrav". Pohlednice byla poslaná přes Českou poštu a známka byla orazítkovaná. Divné nebylo ani tak to, že by mi mezi šestou podvečerní a desátou večerní Česká pošta doručila do schránky pohlednici (u ČP nevíte dne ani hodiny), ale skutečnost, že tuto konkrétní pohlednici jsem našel ve schránce už začátkem prosince roku 2010 a od té doby jsem ji měl doma. Nebo jsem si to alespoň myslel.
Jako první mě napadlo, že se mi někdo vloupal do bytu, ukradl co se dalo a při odchodu vzal první pohlednici která mu přišla pod ruku a vhodil ji do schránky, jako jakési znamení lupiče vtipálka. Představoval jsem si, jak se lupič vtipálek potutelně směje při představě, kdy okradený najde ve schránce pohlednici, kterou už jednou dostal. No já se v té chvíli ještě nesmál. Přemýšlel jsem, že klíče od bytu má ještě tatínek, ale ten takovéto "humory" nedělá (ale možná, že po přečtení tohoto Kosího úterý začne). "Co s tím?", říkal jsem si, když jsem se přibližoval k bytu a pak obezřetně odemykal dveře. Bylo zamčeno a po zběžné prohlídce bytu bylo evidentní, že se po bytě žádný zloděj nepohyboval. Lupiče vtipálka jsem tedy vyřadil z podezřelých. Tím se okruh podezřelých zmenšil na nulu. A je vůbec možné s jedním podezřelým udělat okruh? Samé záhady! No nic, zpět k případu. Držel jsem v ruce pohlednici a přemýšlel, kde vlastně celou tu dobu byla. A najednou mi začalo pomalu docházet, jak se to všechno stalo.
V tomto pošahaném světě by se klidně mohlo přihodit, že tento příběh někdo zfilmuje, tak jen pro sichr, kdybyste si chtěli počkat na filmovou verzi: POZOR, NÁSLEDUJE SPOILER!
Okolo sedmé hodiny odpolední, když jsem si na zkoušce vyndaval kytaru, jsem na kovovém úchytu na horní části pouzdra (patrně sloužícího k zavěšení) našel magnet ve tvaru kytky. Ten magnet mi byl povědomý, ale nevěděl jsem odkuk. Potřeboval jsem se věnovat kapele, tak jsem si dal magnet do kapsy a zapomněl na něj. O několik hodin později, když jsem přemýšlel, jak se dostala pohlednice z mého bytu do mé schránky a kde vlastně celou tu doby byla, jsem si na magnet ve tvaru kytky vzpomněl. Byl to magnet, kterým jsem Vincentův pozdrav připevnil na horní část futer od dveří do předsíně, kde si několik let jen tak hověl. A já pod ním několikrát denně prošel. Než jsem vyrazil na zkoušku, nezvykle jsem si dal kytaru v pouzdru na záda už doma (normálně si ji frajersky hážu na záda až před domem) a jak jsem procházel dveřmi do předsíně, nabral jsem kovovým úchytem i Vincentův pozdrav s magnetem. Když jsem se pak s kytarou na zádech mrcasil k východu, tak někde na chodbě, nebo možná přímo u schránek, Vincentův pozdrav spadl z kytary a zůstal tam ležet, zatímco magnet zůstal na kovovém úchytu. Nějaká dobrá duše Vincentův pozdrav našla a vhodila mi ho do schránky.
Jak prosté, milý kose!
KLAP!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY