Kosí úterý XCV. - Intelektuálem z vedra
Tropická i jakákoli jiná vedra trávím většinou v kosím hnízdě, kde mám vše potřebné k přežití. Prostě hnízdo poslední i první záchrany. Nevyvíjím téměř žádnou fyzickou aktivitu a pravidelně doplňuji všelijaké tekutiny. Jak jsem tak teď při těch vedrech různě odpočíval, měl jsem spoustu času na vyvíjení intelektuální činnosti, což vedlo až k upocené myšlence, že jsem už dlouho dobře neporadil. Na těch internetech je to jeden rozumbrada za druhým, tak co bych si i já tak trochu nezarozumbradoval. Žejo? Dobře naložen ve vlastní šťávě oprášil jsem jednu starší dobrou a k ní jsem přidal druhou, ještě lepší radu. A na závěr se můžete těšit na jednu smělou hypotézu.
První rada je pro lidi trpící tzv. mindráky, kteří mají potřebu neustále se s někým porovnávat. Tato "terapie" spočívá v tom, že místo toho, abyste porovnávali kdo je v čem lepší, kdo má co většího a tak podobně, hledáte, co všechno máte společného. Je to jednodušší, než si myslíte. Vyhlédnete si nic netušící oběť, která je zodpovědná za váš posraný život, nejlépe někoho úspěšnějšího, což by neměl být velký problém a začnete s terapií. Naštěstí (pro vás bohužel) netrpím komplexem méněcennosti, takže tuto "terapii" nemám vyzkoušenou osobně, kdyby ale jakž takž fungovala, ani bych se snad nedivil. Předvedu na konkrétním příkladu:
Vyberete si například nějakou slavnou filmovou hvězdu, třeba Johnnyho Deppa, ale místo toho, abyste se začali sužovat tím, že je úspěšnější, má větší barák(y), bazén(y), hezčí holky (než vy, než já rozhodně ne!) atd., začnete si psát seznam, co všechno máte společného: 1) Ani jeden z nás nemá třetí oko (ruku, nohu, ucho) 2) Johnny Depp také nebyl na Měsíci 3) Johnny Depp, stejně jako já, nenamaloval Monu Lisu (a spoustu jiných slavných obrazů). A co teprve ani jeden z nás nenapsal, nesložil a nerežíroval 4) Johnny Depp také nepochází z Nového Zélandu (a z dalších jiných zemí). Možností je nespočet, záleží jen na vaší fantazii. Nakonec zjistíte, že toho máte společného mnohem víc, než těch rozdílných, zanedbatelných drobností. Ovšem v případě, že máte fantazii plechovky fazolí, nepomůže vám vůbec nic. Ani tato terapie není dokonalá.
Druhá rada vychází ze zkušenosti, že když máte něco v plánu nebo když na něco myslíte, stane se často něco jiného nebo dokonce pravý opak. Možná že i levý opak, ale o tom později. Po bedlivém zkoumání a testování jsem došel k závěru, že nejlepší je myslet na to, co nechcete aby se přihodilo, případně dělat to, co nemáte vůbec v plánu. Opět uvedu příklad:
Chytáte se na výlet do pražské zoologické zahrady v Troji, ale vyrazíte třeba do Kunratického lesa. Do Zoo (pravděpodobně) nedorazíte, ale nebudete naštvaní, zklamaní a frustrovaní. A o to jde především. Je to lepší, než vyrazit do Zoo, dojet někam úplně jinam a pak se tomu strašně divit a mít zkažený celý víkend.
Z této dozajista zajímavé myšlenky se dá vyvodit, nebojím se říci smělá hypotéza, na kterou ovšem dnešní společnost není vůbec připravená. Vzhledem k počtu čtenářů Kosího úterý si tuto odvážnou hypotéza dovolím publikovat, páč změnu ve společnosti jistě nevyvolá. Raději se posaďte, nejlépe na záchod. Hypotéza zní: "Budete-li neustále myslet na smrt, jste teoreticky nesmrtelní!" Ovšem v praxi by tady mohl nastat již zmiňovaný levý opak. Dejte vědět.
KLAP!
P.S. Nemáte zač! Děkovné dopisy mi snad ani neposílejte.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY