Co se mi zdálo I.
12. ledna 2009Předem bych vás rád uklidnil. Nebudu psát o snech, které se mnou jakkoli souvisí a které považuji za zajímavé. Budu psát o snech nezajímavých, ale veselých.
I. :
V noci mě vzbudil pláč dítěte. Jako by to bylo běžné jsem vstal a šel ho uspat. Prošel jsem bytem. Leželo v postýlce uprostřed prázdného pokoje. Co mě zarazilo bylo, že ten pokoj vypadal jako před několika lety, jen byl bez nábytku. Naklonil jsem se nad dítě a přemýšlel, co budu dělat. První co mě napadlo bylo, že ho budu lechtat až přestane plakat, ale pak jsem si to rozmyslel, protože jsem ho nechtěl rozesmát, ale uspat.
Nikde nebylo nic na uspávání a tak jsem si musel vystačit sám. Jak jsem začal křepčit kolem postýlky a dělat na plačící dítě obličeje, různé zvuky a všelijaké obrázky z rukou, najednou jsem stál v rohu pokoje a pozoroval jsem se. Nemůžu vám popsat, co všechno jsem dělal, protože jsem to dělal jen proto, protože jsem si byl jistý, že mě nikdo nepozoruje. Nicméně, pozorovat sám sebe v takovéto situaci, bylo docela zábavné. Když jsem dítě konečně uspal, vzbudil jsem se a chvilku jsem ještě přemýšlel, jestli jsem se vzbudil doopravdy. Pro jistotu jsem se šel podívat do toho pokoje. Pokoj vypadal jako pár hodin předtím a … dítě tam nebylo.
II. (pamatuji si jen krátký úsek):
… plaval jsem s nějakou slečnou v podivném jezírku uprostřed panelákového sídliště (bylo to, tuším, někde v Bohnicích). Doplavali jsme k chodníku, kde byla spousta lidí a nedalo se vylézt z vody. Čekali jsme až odejdou a šlapali jsme vodu. Jak se tam tak mrcasíme u břehu, říkám té slečně: „Šlapeš?“ Ona na mě pohlédla jak na blba a odpověděla: „No jasně že jo, vodu!“
A já na to: „Ale já myslel chodník.“
Nevím, co mě tak rozesmálo, ale probudil jsem se uprostřed noci a smál se na celé kolo. Chudáci sousedi.