Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Z kosí knihovničky: Básničky nejen pro kosáčata a tajemný Žemravenec

9. listopadu 2014
V průběhu posledních dvou měsíců jsem si z důvodů všelijakých pořídil několik knížek s básničkama pro děti. Zajímavé, a nebo taky ne, je, jak se to vlastně seběhlo, protože o děti vůbec nešlo!


Písničky bez muzikyZačalo to tím, že jsem si vybavil část jedné básničky, ale nemohl jsem si vzpomenout jak je celá a jestli si vůbec dobře pamatuji tu část, o které si možná jen myslím, že si ji pamatuji. Hmm. Knížku, ve které ta básnička je, jsem ale v knihovně nenašel, což se nakonec ukázalo jako správné, protože si ji, jak jsem záhy zjistil, odnesl už před měsícem táta (mám na mysli měsíc kalendářní, páč před vznikem měsíce si můj táta žádnou knížku nikam neodnesl ... no ale jistej si tim moc nejsem), tak jen považte, jak by bylo divné, kdybych ji v knihovně našel! A tak jsem si po letech pořídil vlastní knížku Písničky bez muziky Emanuela Frynty.

Už jsem se o této skvělé knížce básniček zmiňoval v článku "Kos v literatuře, filmu, písničce atd. II.". Pravděpodobně některé jeho básničky znáte, ze spousty z nich udělal Petr Skoumal písničky ... na internetu jistě najdete nějaké ukázky. Písničky bez muziky se stále vydávají a dají se normálně koupit, což je jen dobře. Pro mě je to jedna z nejpěknějších knížek s básničkama nejen pro děti.


Malá ukázka:
Petr Skoumal - Pečivo (YouTube)



Když jsme byli velmi mladíPokračovalo to na první pohled normálně, prostě jsem zadal do Googlu "Když jsme byli velmi mladí" a našel jsem knížku stejného názvu, jak prosté ... ale hlavně nečekané, protože já tuhle knížku sháním už několik let, a najednou objevím první vydání z roku 2013! Zmatení se přihodilo takto: V roce 2001 vyšla v Literárních novinách básnička Dům právě z této knížky a já se tak začal mylně domnívat, že knížka už existuje v českém překladu ... a taky jsem netušil, o jaký druh knížky jde, ale o tom až za chvíli. Poprvé vyšla roku 1924 v Londýně a v českém překladu tedy až v roce 2013 v nakladatelství EGMONT.
Tak proto jsem ji nemohl najít!

Když jsme byli velmi mladí je první knížka básniček pro děti od Alana Alexandera Milnea, které psal pro svého syna Christophera Robina Milnea ... jo, to je ten Kryštůfek Robin z Medvídka Pú. Pak napsal právě Medvídka Pú a potom druhou knížku básniček Teď je nám šest, která také vyšla a kterou jsem si samozřejmě také koupil. Přiznám se, že jsem byl trochu překvapenej že jde o básničky pro děti, protože samotná básnička Dům tomu nijak nenasvědčovala ... a podobná básnička se v obou knížkách nachází už jen jedna.

Milne je autor, který se nesnaží děti poučovat a vychovávat, ani si nehraje na dítě, prostě jim rozumí, ví že si chtějí hrát a vytvářet imaginární svět kolem sebe. Knížky si můžete očuchat přímo v některém knihkupectví a sami se přesvědčit. Obě knížky básniček přeložil Vladimír Matějček.

Malá ukázka z knížky Když jsme byli velmi mladí:

Čáry a čtverce (první sloka)
Když si vyjdu po chodníku v Londýně,
šlapu vždycky mezi čáry jedině.
A ta strašidelná tlupa medvědů,
která by mě ráda měla k obědu,
která číhá za rohem i v kanálu,
na každého, kdo by šlápl na čáru,
zklamaně se vrací do doupat.
Říkám jim: "Jen běžte klidně spát!
Vždyť vidíte, že jsem nepřešláp'!"




Ptačí klepyA pak se objevil tajemný Žemravenec! Bavil jsem se s tátou u dvojky vína o "mondegrýnech" a najednou, kde se vzal, tu se vzal, Žemravenec byl tu ... teda tam. Vyprávěl mi táta, že když mi byly dva/tři roky, četl nám (sestře Báře a mně) básničky z knížky Ptačí klepy, kterou napsal polský spisovatel Jan Brzechwa (v překlau Jana Pilaře vyšla v roce 1963). Básničky dočteny a spát. Ale já nemohl kvůli jedné básničce usnou, až jsem to nevydržel a šel jsem se do obýváku zeptat tatínka: "kdo je to ten Žemravenec?"

Šlo o tuto básničku:
Na Bergamotách
Na ostrovech Bergamotách
kocouři prý chodí v botách,
ba i zpráva odtud došla,
že mravenec unes osla ...




Pěkný článek o "mondegrýnech" napsala Bára Švarcová: Každý máme svého Hrdého Budžese.

A já mám svého Žemravence!

Ptačí klepy jsem si záhy sehnal v antikvariátu, protože chci mít takovou knížku ve vlastní knihovně (tu z mého dětství má v knihovně táta a má ji plnou záložek a poznámek). Když jsem si po nějakých třiceti letech knížkou listoval, začal jsem si vybavovat jednotlivé básničky a některé jsem si i zazpíval, automaticky mi naskočila melodie (máma s tátou nám dělávali z básniček písničky a zpívali nám je), dokonce si pamatuji i většinu obrázků. Prostě to tam v tý makovici celou dobu bylo, jen jsem potřeboval podnět, který ty vzpomínky probudí.

Ptačí klepy jsou plné zvířátek, přírody a věcí všelijakých - najdete tam třeba i rýmu (tu umím zazpívat).
V knížce se nachází i jedna kosí básnička a jedna ve které se kos jen mihne, ale ty si nechám do jiného článku.

Pár ukázek (básničky nejsou celé):

Psí smutky
Na břehu modravé říčky
malé smutky souží psíčky.
První se hlásí, už je tady:
že není dovoleno lézt do zahrady,
druhý - že voda nechce být suchá,
třetí - že moucha bzučí u jejich ucha,
a ještě že kocour chrápe až běda,
že slípka se prostě chytit nedá
...


Ptačí klepy
Na dubě žába usedla si:
"Dnes nachladím se tady asi,

dostanu chřipku z toho deště
a třeba hlásek ztratím ještě.

Jak jenom pak ten koncert svedu
co u vrány mám příští středu."

Dub s žaludy ze spánku procit:
"Co počít, žábo, co počít?

K datlovi letět nejlépe,
ať pořádně tě proklepe!"
...


Křen
Na mističce pláče křen,
až to srdce trhá všem.
Jak se na něj dívaly,
hned s ním všichni plakaly.

Celer, slzy na krajíčku,
domlouvá mu: "Neplač, strýčku!"
Zarazil se vprostřed řeči
a už taky brečí, brečí.

...

Vyptáválek
Malý standa ptá se stále,
říkají mu Vyptáválek.
Všude slídí, všechno vidí,
otázkami trápí lidi:

"Na co si hvízdá venku meluzína?
Kolik kroků je z Prahy do Kolína?
Pročpak datel proklepává stromy?
Zdalipak strach se taky někdy bojí?
Na kterém místě začíná se kruh?
Kolik se vejde do polévky much?"
...
Dědeček již léta sedí,
vymýšlí si odpovědi.
Babička též vymýšlela,
až jí hlava zšedivěla,
maminka je jako stín,
užívá jen veralgin.

Tak si všichni hlavu lámou.
Tatínek šel do sebe,
kdy se vrátí - není známo.



Samozřejmě znám ještě další pěkné knížky s básničkama a příběhama pro děti. Např. Špalíček veršů a pohádek od Františka Hrubína, nebo další skvělou knížku ze které nám rodiče dělali písničky Hlemýžď Čilišnek od Pavla Šruta, ale o těch třeba zase někdy jindy.