Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Kosí moudro

Hlavně se sám ze sebe neposrat.

Turdus Merula

Náhodný kos

náhodný kosKosí galerka



Kosí CD

kosí CD Stáhněte si kosí CD

Kontakt

K odeslání emailu použijte formulář Psaní pro kosa.

Registrace

Pro registraci použijte registrační formulář.

RSS

Kosí RSS kanál

Odkazy

Malé letní příběhy VI.

17. července 2014
Možná by někoho zajímalo, proč jen letní příběhy, proč ne taky jarní, podzimní a zimní? No, mě by to zajímalo taky.


Tenhle letní se přihodil v jiném létě než v tomto, jen už nevím jestli v loňském, nebo předloňském, což ovšem příběhu nijak neubere na jeho nudnosti. Vracel jsem se zamyšleně (jak už to tak dělávám) v půl jedné ráno domů přes Uhelný trh, když najednou vystoupilo ze tmy podloubí strašidlo převtělené do muže, ale převlečené do ženských šatů a medovým hlasem, který přejedete šmirgl papírem pravilo: "Ale kampak jde ten smutnej kluk?" Tak za prvé jsem uskočil stranou, za druhé jsem se uchechtl (he he?), za třetí jsem se pro jistotu zatvářil hrozně šťastně (tenhle oxymóron neomrzí), i když je to prý horší než když se tvářím jakkoli jinak, no a za čtvrté jsem přidal do kroku. Tvářit se šťastně jsem vydržel celou cestu domů, hlavně aby si už nikdo nemysle že jsem smutnej kluk! Šťastně jsem se tvářil ještě když jsem ráno míjel cestou do koupelny zrcadlo v předsíni, ale jako v animovaném filmu jsem se vrátil a obličej jsem srovnal do polohy "neserte mě", aby cestou do práce nedošlo v MHD k nějakému nedorozumění. Na tuto situaci jsem si vzpomněl díky (nebo kvůli?) slečně, kvůli (nebo díky?) které jsem šel v tom létě přes Uhelný trh a která mi nedávno u piva, když jsem jí řekl že nemůže brát všechno jen negativně, řekla: "A to mi říká chodící smrt!?" Tak bacha, já nejsem žádnej smutnej kluk!


Druhý příběh bude o veselých zvířátkách a to o strace a yorkšírském teriérovi. Vracel jsem se nedávno (všimli jste si, že se už zase odněkud vracím?) domů (a zase domů) přes Kaizlovy sady v Karlíně, kde jsem si všiml napřed jedné paní, ale nebyla moc ke koukání, tak jsem si všiml jejího psíka, yokršírského teriéra, který se někam nečekaně rozeběhl, paniččina volání nedbaje. Se zájmem jsem ho sledoval, stejně jako dvě straky, které postávaly na trávníku a ke kterým se psík hnal. Jedna straka prostě uletěla, ale druhá počkala až psík přiběhne a pak jen uskočila stranou, což psíka "rozveselilo" a začal si se strakou hrát. Pejsek si "jen" hrál, ale straka ho evidentně provokovala. Neuletěla, jen uskočila nebo poodletěla, počkala až k ní pejsek doběhne, zase uskočila, počkala atd. Pak si sedla na opěradlo lavičky, kam yorkšír nevyskočil, tak se pod lavičku posadil a štěkal na ní. Když se psík vyštěkal a měl se k odchodu, slítla straka k němu a "hra" pokračovala. Vzpomněl jsem si, že jsem tady psal v článku Ptačí záležitosti o holubech a havranovi, kdy havran názorně předvedl holubům jak jíst rohlík, aniž by se za ním museli honit jako pitomci (nepomohlo jim to). Straka, stejně jako havran, patří mezi krkavcovité ptáky ... jsou to děsný bedny!


Příště napíšu něco málo o Jethro Tull / Ianu Andersonovi, páč se toho přihodilo hodně!
Přemýšlel jsem o mé poslední větě (vlastně předposlední, páč poslední je tahle) a jsem si jistý, že je to lepší, než kdybych napsal, že toho napíši o Jethro Tull / Ianu Andersonovi hodně, páč se nepřihodilo téměř nic.

Sdílet na Facebooku

Všechny články