Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Malé letní příběhy V.

2. srpna 2013
Chodívám v Karlíně kolem obchodu s rybářskými potřebami. Před obchodem sedává v rybářském křesílku starší pán v rybářské vestě a v kloboučku, asi majitel, popíjí kávu a zamyšleně hledí před sebe, jako by sledoval splávek pohupující se na hladině. "Tak co, berou?" mám chuť, zeptat se vždycky, když jdu kolem. Možná to karlínský rybář podvědomě vycítil, nedávno se na mě podíval, jako by chtěl říct: "Plašíš mi tady ryby!" Od té doby chodím kolem po špičkách.


Četl jsem si při čtvrtečním obědě v restauraci U karlínského přístavu Poslední slovo v Lidových novinách (ve čtvrtek má poslední slovo Jan Rejžek), když najednou přiběhlo do restaurace stádo kancelářských kolouchů. Postávali v hloučku poblíž mého stolu a tvářili se bezradně, jako by se ocitli na jiném paloučku, než si plánovali. Najednou jeden z nich promluvil: "Možná tady mají zahrádku!" Ostatní kolouši se začali rozhlížet po místnosti. Když už se rozhlíželi nepřirozeně dlouho, pomalu jsem se ke stádu kolouchů naklonil a tiše, abych je nevyplašil, jsem řekl: "Zahrádka bude asi venku!" Zpozoroval jsem, jak kolouši nastražují slechy, jestli mezi ambientním zvukem města, který do restaurace pronikal otevřenými dveřmi, nezaslechli nějaký jiný, nepřirozený zvuk ... třeba lidský hlas! Pak stádo odběhlo směr zahrádka ... možná se tam ještě pasou!


Vracel jsem se kolem jedenácté večer domů a přemýšlel jsem, co bych ještě do letních příběhů napsal, když v tom mě u domu kde bydlím zastavil bezradný, ale hlavně opilý mladík: "Kam jako du?" "A kampak jdete?" "No vim já?" "A kam potřebujete dojít?" "No přece na Kubánský náměstí." "Cože?" "Už jdu asi hodinu, tak to musí bejt někde tady!" "Tady jste na Invalidovně a Kubánský náměstí je v úplně jiné části Prahy." A ukázal jsem přibližný směr, kde by se měly nacházet Vršovice. "No to zas bude stará nasraná!!! Ale to vona je stejně pořád!" "Hmm ..." Ještě jsem se měl dozvědět, proč a komu fandí ve fotbale a taky proč a komu ve fotbale nefandí, ale nedozvěděl jsem se to, páč jsem se při tom fotbalovém rozboru pomalu vzdaloval směr domov, až jsem zmizel docela! Když jsem v sedm ráno vstal, raději jsem se šel podíval z okna, jestli tam mladík ještě nestojí ... nebo neleží. Nebyl tam. Jestli šel celou noc, mohl by teď být někde u Ruzyně. To zas bude stará nasraná!

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Všechny články