Záhada Vincentova pozdravu
8. února 2013
Ve středu 6.2. jsem se kolem desáté večer vracel ze zkoušky a jen tak, pro strýčka příhodu, jsem nahlédnul do schránky, jestli mi nepřišla nějaká pěkná složenka, pohled nebo snad dokonce dopis! Jaké bylo mé milé překvapení, když jsem otevřel schránku a vypadla na mě pohlednice ... a jaké bylo mé nemilé překvapení, když jsem zjistil, že je to Vincentův pozdrav, který jsem našel ve schránce už před třemi lety! Vincentův pozdrav, abyste byli v obraze, je vlastnoručně dělaná pohlednice (ta na obrázku), kterou mně a tátovi poslala sestra Bára 29.11.2009 ... ve schránce se kupodivu objevila ještě tentýž rok, ale o tři dny později. Tolik k historii. Jako první mě napadlo, že má někdo klíče od mého bytu a dělá si ze mě blbou srandu, ale jediný kdo má klíče od mého bytu je táta a ten takovýto "smysl pro humor" naštěstí nevlastní. A pak jsem si vzpomněl na něco, co se stalo zhruba před dvěma hodinama a začal jsem se usmívat tak, jako se usmívají lidé, kteří na něco tzv. kápnou.A co že se to zhruba před dvěma hodinama přihodilo?
Když jsem přišel na zkoušku a sundal si ze zad pouzdro s kytarou, všiml jsem si, že na kovovém poutku v horní části pouzdra něco je. Byl to magnet ve tvaru kytičky (možná, že už jste ho někde viděli). Když jsem si doma dával pouzdro s kytarou na záda, tak tam ten magnet nebyl, to bych si ho všiml. Byl mi nějak povědomý, ale neměl jsem čas o tom přemýšlet, tak jsem ho dal do zadní kapsy u kalhot a zapomněl jsem na něj. A právě u schránek, s Vincentovým pozdravem v ruce, jsem si na něj zase vzpomněl.
Záhada Vincentova pozdravu vyřešena. Jak prosté, milý Watsone.
Vincentův pozdrav má své místo na futrech jedněch dveří a drží tam díky magnetu ve tvaru kytičky (přesně tak jak je to na obrázku). Když jsem odcházel z bytu, měl jsem už kytaru na zádech a prošel jsem právě těmi dveřmi. Kovovým poutkem v horní části pouzdra jsem zavadil o Vincentův pozdrav, který neupadl na zem, ale díky magnetu se k poutku přichytil. Z bytu jsem tedy, nic netuše, vyšel i s pohledem a magnetem. Vincentův pozdrav se naštěstí dostal ze spárů magnetu ještě než jsem stihnul vyjít z baráku. Na chodbě ho našla nějaká dobrá duše a vhodila mi ho do schránky. Který z lidských tvorů vlastní tu dobrou duši ale netuším.
Na vchodové dveře jsem vyvěsil nápis: "Dobrá duše, která mi vhodila do schránky Vincentův pozdrav, má u mě láhev dobrého vína. Zastavte se ... možná budu doma."
Jsem zvědavý, kdo přijde ...