Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Šílenec na přechodu

19. června 2012
Vytanula mi dnes v mysli příhoda tak nějak rok stará. Vzpomněl jsem si také, že jsem ji chtěl zaznamenat už v době, kdy se přihodila, jak už to tak příhody dělávají, ale pak se ztratila ... možná jsem ji nevěnoval dostatečnou pozornost. Dnes, tak nějak po roce, se z ničeho nic zjevila a já chvilku přemýšlel, proč to vlastně dělá. "Asi chce, abych ji napsal," napadl mě nejprozaičtější důvod. A tak tedy činím.

Bylo nebylo, jedno sobotní odpoledne jsem se vracel domů po, určitě dobrém, obědě. Došel jsem právě k tomuto přechodu pro chodce a chtěl jsem přejít, měl jsem zelenou, ale stalo se něco, s čím jsem nepočítal: zaútočila na mě vosa! Počal jsem bojovat, což se odehrávalo tak, že jsem kolem sebe plácal rukama a dělal "mrštné" úskoky (s plným břichem to jde dost těžko ... stejně jako s prázdným). Ani mě nenapadlo zkoušet na bojovou vosu trik "socha" - na to nemám nervy. Nevím, jestli to přestalo vosu bavit nebo jsem ji plácnul, ale najednou byla pryč. Rozhlédnul jsem se vítězoslavně přes ulici a srazil jsem se pohledem s posádkou jednoho (v ten moment jediného, na zelenou číhajícího) automobilu, která si krátila čekání sledováním jakéhosi člověka, který přišel k přechodu pro chodce a začal tam zničehonic hloupě poskakovat a máchat rukama, místo toho, aby přešel na druhou stranu. Nutno podotknout, že se tvářili přísně (možná vyděšeně). Chvilku jsme na sebe koukali ... asi takhle dlouho … pak skočila automobilům zelená, pán za volantem si mým směrem zaťukal na čelo a odvezl posádku do bezpečnějších končin. Dost možná, že do Karlína už jaktěživ nepojedou. Že posádka automobilu vosu neviděla, mi došlo až za nějakou chvíli. Jen mi není dodnes jasné, proč se ti lidé v automobilu tvářili, jako by se právě setkali s nějakým nadpozemským úkazem. No možná že jo!