Turdus Merula


Stránky jednoho karlínského kosa turdus merula
 

Když něco nevíš, tak se ...

20. dubna 2009
Potkával jsem v Karlíně paní se psem, loudila cigára a chtěla si povídat. Já si s ní povídat nechtěl, tak jsem jí dal většinou dvě cigára a s pardonem zmizel. Potkával jsem ji dost často, takže jsem si pak dával pozor, jestli se někde nevenčí a šel jsem pak raději jinou cestou. Nicméně, jednou jsem jí nějak přehlídl a už mi nezbývalo než jít cestou kde postávala.
A dnes vím, že to bylo dobře, protože jsem se dozvěděl něco, co bych se asi nikdy jindy nedozvěděl …
Nějaká holčička hladila jejího psíka a paní se na ní šklebila a evidentně ji to štvalo. Když jsem je míjel, ptala se jí zrovna ta holčička: „A jak se jmenujete ten pejsek?“ - Odpověď přišla jak blesk z čistého nebe. Paní zahřměla: „Se neptej když to nevíš!“.
Nevím, jestli ta holčička takovou „velkou“ myšlenku pobrala, ale mě to velice pobavilo a musím říci, že tu větu používám dodnes, když se mě někdo ptá na nějaké hovadiny - a nebo jen tak z legrace.
Co je s tou paní dnes nevím, ale myslím, že ji v roce 2002 „vystěhovala“ voda …

Když jsem byl asi tak starý jako ta holčička (tak 9-10 let), vytahoval se ve škole jeden spolužák, že má staršího bráchu a že ho bere na srazy se staršíma klukama. No my z toho byli paf, páč to bylo něco, mít staršího bráchu. Jednou nám takhle o přestávce sdělil, že byl zase s těma staršíma klukama a že mu dali i přezdívku. Fíha, pomysleli jsme si a zajímalo nás pochopitelně jakou. Změřil si nás pohledem, jako velkej kluk a lehce namyšleně pravil: „Říkají mi kokote“.
Vzpomněl jsem si na kokota, když jsme šli s tátou na nákup - a tak jsem se prostě zeptal: „Tati, co je to kokot?“ … „No“ … pravil rozvážně tatínek … „jak bych ti to jenom“ … „no, víš“ … „kokot je prostě čurák“, vypadlo z něj najednou. Už jsem se na nic neptal a začal se po dlouhé době těšit do školy.